Je to jeden z méně viditelných problémů českého důchodového systému. A přesně proto o něm mluvím — protože co nevidíte, to vás může stát tisíce korun měsíčně po zbytek života.

Invalidní důchod 1. a 2. stupně se vůbec nezapočítává do doby důchodového pojištění. Pobíráte dávku, ale roky vám nenaskakují. A kratší doba pojištění přímo znamená nižší starobní důchod.

Jak to funguje v praxi

U invalidity 3. stupně je situace o něco příznivější — doba se počítá z 80 %. Ale ani to není plný zápočet. Kdo dlouhodobě pobírá invalidní důchod bez dalšího příjmu, může být v důchodu velmi nepříjemně překvapen.

Dva výpočty — přizná se ten vyšší

Pokud jste invalidní důchod pobírali delší dobu, máte při přiznání starobního důchodu nárok na dva způsoby výpočtu a úřad musí přiznat ten výhodnější.

Na modelovém příkladu: běžný výpočet dá starobní důchod 27 488 Kč. Přepočtená varianta vychází na 33 790 Kč. Rozdíl přes 6 000 Kč měsíčně — za rok více než 72 000 Kč. Mnoho lidí o tomto právu vůbec neví.

Co s tím můžete dělat

Za prvé: vědět. Pravidelně kontrolovat, co o vás stát eviduje. Aplikace IDA od ČSSZ je dobrý začátek, ale nestačí — archivní záznamy od zaniklých zaměstnavatelů nenajdete.

Za druhé: plánovat. Pokud pobíráte invalidní důchod 1. nebo 2. stupně a máte možnost pracovat alespoň na částečný úvazek, zvažte to. Každý rok pojištění navíc se projeví v konečné výši penze.

Toto je přesně typ informace, která vychází najevo při privátním finančním auditu. Stát vám to neřekne. Já ano.